Texty

bludný holanďan (zblízka, 2002)
déšťovka (zblízka, 2002)/v repertoiru
dvacetdvojka (rozprávění, 2009)/v repertoiru
himalaya hip-hop šaman (zblízka, 2002)
krok sun krok (margherita) (zblízka, 2002)/v repertoiru
letní slaměná (rozprávění, 2009)/v repertoiru
město v dešti (zblízka, 2002)
na jih/v repertoiru
na vinici (rozprávění, 2009)/v repertoiru
novoroční (rozprávění, 2009)/v repertoiru
osudová (zblízka, 2002)
právo na možná (zblízka, 2002)
ráno v michli (zblízka, 2002)
rozprávění s ……… (rozprávění, 2009)/v repertoiru
schizo/v repertoiru
souznění (rozprávění, 2009)/v repertoiru
stínohra (rozprávění, 2009)/v repertoiru
temná místa (rozprávění, 2009)/v repertoiru
večery pod lampou/v repertoiru
západ slunce (zblízka, 2002)
zimní blues (zblízka, 2002)/v repertoiru
zuzance (rozprávění, 2009)/v repertoiru

bludný holanďan

tomáš kutnar

cítím se sám, když ráno oči otvírám, jsem jako pták chycený v síti.

musím se ptát, proč bych měl ve stínu stát, proč jen pro jiné slunce svítí.

ref
už to vidím, jak se rozplývá můj sen, marně chytám, co se dá.
už to cítím, po nocích nepřijde den,
ve tmě splývám, jak se zdá.

piju jak dán, sám jak bludný holanďan, člověk se s tím už nějak smíří.

hlavu jak džbán, co každý ráno vymejvám nepředělám, cítím to v kříži.

ref
už to vidím, jak se rozplývá můj sen, marně chytám, co se dá.
už to cítím, po nocích nepřijde den,
ve tmě splývám, jak se zdá.
[zpět]

déšťovka

tomáš kutnar/pavel šmerda

nechal jsem si večer zdát
sen o krajinách
kde se člověk nebojí
a ne jak v novinách

kde se píše každý den
o lidských stvůrách,
utrpení, zabíjení,
divných nehodách

nechal jsem ve svých krásných
představách hudbu hrát
nechal jsem ve svém krásném snu
i lidi usmívat

plul jsem na křídlech nad řekou
a tváře mi skrápěl déšť
cítíš, jak proudí tvou mízou
a dá ti, co chceš

ref
déšť je, jak se zdá
déšť je mana
nejen studna ti dává pít

déšť je, jak se zdá
déšť je mana
nejen red bull ti dává křídla

déšť to nenechá, spát

nechal jsem si večer zdát
o dešti plném sil
o živlu, co smetl zlé
a křídla mi svěřil

nemusel jsem se ve svých
představách deště bát
doufám, že až se probudím
se budu usmívat
budu se usmívat

ref
déšť je, jak se zdá
déšť je mana
nejen studna ti dává pít

déšť je, jak se zdá
déšť je mana
nejen red bull ti dává křídla

déšť tě nenechá spát
[zpět]

dvacetdvojka

tomáš kutnar/tk,honza hesoun

zase si nadávám, drbu hlavu šedivou
nic není tam, kde to má být
hledám, pátrám, přemítám, sunu se pustinou
dávno chtěl jsem jinde dlít

síla někam se mi ztrácí
jak jarní sníh
já blázen pořád sedím v práci
to už je hřích

zase to nestíhám, a tak se řítím krajinou
proč jsem nevstal trochu dřív
proč při jedné věci myslím na jinou
proč nedokážu zastavit

síla někam se mi ztrácí
můžu jen snít
výhled, co znají jenom ptáci
ten chtěl bych mít

ref
v mozku mi odumírá buňka za buňkou
proti tomu nezabírá nálev s meduňkou
každý den, každou noc něco ve mně zmírá
kdo to zastaví

přešel jsem náměstí, opouští mě napětí
na rohu se přesvědčím
je to jen chvilka, tramvaj chytím vzápětí
na konečné vystoupím

síla, zase se mi vrátí
nacházím mír
končí věčné dal - má dáti
ten stálý vír

ref
na konečné dvacetdvojky je mi o dost líp
procházím mezi ploty, támhle ptáček píp
na nádraží v Hostivaři vlaky jedou dál
tak proč já bych stál
[zpět]

himalaya hip-hop šaman

tomáš kutnar, honza hesoun/pavel šmerda

kdesi v horách velkých, jako když
je dáš pod drobnohled
tam v horách, kde má stánek svůj
bohyně Kálí …
v divném kraji mýtů, kde s obzorem
náhle končí svět
se ještě podivnější chlap
a mlha válí …

Až na něj někdo v mlze narazí
tak bude se chtít ptát
Na otázky, které ho
jako oheň pálí

ref
himalaya
hip hop šaman - hej

kdesi v horách vysokých, jako když kráčíš po schodech
a je ti úzko, to když hvězdy
mizí v dáli

on tu sedí, pije, kouří
jak se to rýmuje,
že se v tohle koutu Země
někdo válí

ref
himalaya
hip hop šaman - hej

[zpět]

krok sun krok (margherita)

honza hesoun/pavel šmerda

ráno za ránem
od nepaměti
chodívám ven
a ptám se lidí
zda tedy oni,
zvláště, když ne já
zdali mě znají,
když mě vidí

přesně v půl deváté
na beton vím,
že jsem měl
někde s někým být
a víte kolik je hodin
a víte kolik je hodin
bože, já vůl

co z toho mám, když tady vám
tohle všechno vykládám

někdo z vás mi snad
může vážně říct,
co jste zač vy
a kdo jsem já
možná, že trpím
ztrátou paměti
a tak kdeco
zapomínám

i když je zima, bláto, sníh a mráz
a vítr fouká
já musím jít svůj krok – sun - krok
musím letos i napřesrok

já musím pořád držet směr
ráno i teď navečer
[zpět]

letní slaměná

tomáš kutnar

ještě cítím tvou vůni omamnou
i když probouzím se sám
jak to vydržím
tolik nocí, rán?

ještě cítím žár, co v tobě plál
i když mám nohy studený
jak jen vydržím
léto bez ženy?

ref
bez tvých očí svět se točí
já jako bych stál
bez tvých řečí jsem jak v křeči
nevím kudy dál

už mě přepadá blbá nálada
už mi za krk sednul splín
jak to vyřeším
jak na to, co s tím?

nechat si tě zdát, jako tolikrát
když jsem dál, než bych chtěl být
to nic neřeší
to mi nepřináší klid

ref
bez tvých očí svět se točí
míň než bych si přál
od neděle duše v těle
neví kudy dál
[zpět]

město v dešti

tomáš kutnar/honza hesoun

bílé býlí proráží asfalt
symbióza nějaká divná
šupinatý parčík v dešti
a v něm zakopaná hřivna

kapky na koncích větví
a z kohoutku mi taky kape
údolí je přemostěné mrakem
rytmus kroků jak déšť klape

ref
roviny noci už protne křivka dne
náčrtek tuší se rozpíjí
černá kaluž se sytě leskne
máš kapky deště na šíji
nechat sklouznout doušek vína,
když po oknech stéká voda
přešla chvíle pro čin
za večera smutkem dlouhá kóda
bílé býlí proráží asfalt
symbióza nějaká divná
šupinatý parčík v dešti
a v něm zakopaná hřivna

ref
roviny noci už protne křivka dne
náčrtek tuší se rozpíjí
černá kaluž se sytě leskne
máš kapky deště na šíji

černý kapky deště
[zpět]

na jih

pavel šmerda

táhnout jako pták
tam kde jižní kříž
dává lidem spát
a kde uvidíš
všechno to cizí, krásné, tak to mám rád

táhnout jako pták
vidět z výšky zem
mířit k cíli blíž
bože to je let
co jsem si přál vidět všechno co mám rád

Dává mi to sílu ráno vstát
dává mi to sílu ráno vstát

táhnout jako pták
vlídným teplým dnem
krásnou krajinou rovnou za sluncem
všechno je cizí, jiné, tak to mám rád

dává mi to dílu ráno vstát
dává mi to dílu ráno vstát
dává mi to dílu ráno vstát
[zpět]

na vinici

honza rýdl/honza hesoun

u vína sedím s pokojem
mráz táhne nad krajem
jsem vínem dobře opatřen
mráz sládne na patře

na vinici sedím se sklenkou
mezi řádky vidím ptáky se toulat
mezi řádky ptáci něco čtou

vyčtu to sám
pořád si vyčítám

na vinici sedím s vinicí
a s pocitem viny síla vína sílí
vinná sklenka trpce vonící

vinen jsem já
zase vinen jsem já

na vinici brzy nad ránem
s uzarděním přiznám rudou barvu vínu
s červánky se loučí těžký sen

jak se tak zdá
i vina to vzdá
[zpět]

novoroční

tomáš kutnar/pavel šmerda

když mi síly dochází a nevím kde je vzít,
když černou zdá se bílá
jak ti říct bez frází, že sám neumím žít
týda tamtýdy dá

už rok tě nevídám a nenacházím klid
už nejsem co jsem býval (a je mi smutno, jak jen smutno může být)
nevečeřím, nesnídám, po svých nedokážu jít
týda tamtýdy dá

tak se ráno probouzím a nemá mě kdo hřát
a to mě vážně sžírá (a ve svých kostech cítím jenom chlad)
jak v cele kartouzy skoro začínám se bát
týda tamtýdy dá

ref
zatančím ti jako vítr v rytmu kastanětů
zatančím jak v babím létu (vítr na polích)
zatančím ti Margharetu, anebo jdi k čertu
zatančím ti jako vítr

když mi síly dochází a nevím kde je vzít,
když černou zdá se bílá (tak černou jak jen černá umí být)
jak ti říct bez frází, že sám neumím žít
týda tamtýdy dá

ještě to nevzdávám, už se musí něco stát
naděje neumírá (a třeba s jarem začnou i tvoje ledy tát)
všechno se navrátí, oprášíme prstoklad
týda tamtýdy dá

když mi síly dochází a nevím kde je vzít,
když černou zdá se bílá
když mi síly dochází
když mi síly dochází

zatančím ti jako vítr v rytmu kastanětů
zatančím jak v babím létu (vítr na polích)
zatančím ti Margharetu, anebo jdi k čertu
zatančím ti jako vítr
[zpět]

osudová

tomáš kutnar/petr maťa

jakoby čerstvá krev vlila se do mých žil
jako bych se dnes ráno podruhé narodil.
jako bych za svítání podlehl přeludu,
jako bych spad znenadání pod kola osudu.

jakoby čepel nože vryla se do mých zad,
jakoby samotný osud udeřil do mých vrat,
jakoby čerstvé víno vyteklo ze sudu,
jako bych v dáli slyšel kolotoč osudu.

před sebou máte tři krále, boháče bez koruny
ozvěna v prázdném sále rozeznívá struny.
jakoby místo smíchu sklidili ostudu
zbabělci, kteří právě podlehli osudu.

jakoby čerstvá krev vlila se do mých žil
jako bych se dnes ráno podruhé narodil.
jako bych za svítání podlehl přeludu,
jako bych spad znenadání pod kola osudu.

jakoby místo smíchu sklidili ostudu
zbabělci, kteří právě podlehli osudu.
[zpět]

právo na možná

honza hesoun, tomáš kutnar, olga neřoldová/honza hesoun

možná jsem na nebi měsíc,
možná jsem v noční obloze brána.
možná jsem ve klopě růže,
možná jsem tvoje bodná rána.

možná jsem sklenice prázdná,
možná jsem pouhým prázdnem plná.
možná jsem zhasnutá lampa,
možná jsem půlka pokoje slunná.

ref
mým právem, mým právem je jenom marná láska.
možná já jsem on a možná ty jsi ona.

možná jsi za noci píseň,
možná jsi jenom tichý hlas ze sna.
možná jsi podzimní listí,
možná jsi chladná voda až ze dna.

ref
mým právem, mým právem je jenom marná láska.
možná já jsem on a možná ty jsi ona.

možná jsi jen proužek dýmu
možná jsi letní deštivá clona.
možná jsi záložka v knize,
možná jsi prostá ve vlasech spona.

ref
mým právem, mým právem je jenom marná láska.
možná já jsem on a možná ty jsi ona.
[zpět]

ráno v michli

olga neřoldová, pavel šmerda/pavel šmerda

[za čím se honím
a proč špatně spím]

déšť buší kapkami na římsách
[něco se mění]
šedá je repríza dne, jak se zdá

rána jsou těžká
dnes
[stejně tak zítra
a já špatně spím]

stéká mi pot z čela na polštář
[něco mě honí]
vstávám, jsem zničený a chci spát
rádio hlásí šest padesát
báječný den

[za čím se honím
a proč špatně spím]

s výkřikem se do peřin vracím
[za čím se honím]
vstával jsem v sobotu za prací
rána jsou těžká,
tak to už vím
báječný den
[zpět]

rozprávění s ………

olga neřoldová/tomáš kutnar

už delší dobu s tebou povídám
nemůžu říct, že tě dobře znám
ještě nevím tvý jméno, neslyším tvůj hlas
už se nemůžu dočkat, přijď mezi nás

ref
ty mě slyšíš, já tě vnímám
i když neslyším tvůj pláč
jsi můj zázrak beze jména
ještě nevím, co jsi zač

jsi mi tak blízko, jak jen můžeš být
jen nedokážu tě za ruku vzít

ref
vím, že mě slyšíš, tak ti zpívám
asi poznáváš můj hlas
na tebe myslím, neusínám
když už nastane tvůj čas

něco se děje, už to nejde dál
od rána mi říkáš: nechci být sám
a večer pak křičíš na celý sál
zvědavě koukáš oči dokořán

ref
tak tě mezi námi vítám
ještě třese se mi hlas
slzy štěstí nepočítám
je den prvý, nový čas
[zpět]

schizo

olga neřoldová/honza hesoun

vždyť ještě nechoď
máš spoustu času
i když nevíme dne ni hodiny
nemusíš spěchat, stejně tam prší
a tvoje šaty schnou teď v předsíni

klidně si sedni
nalej si kafe
řek´ bych že život hned neuteče
povídej třeba, jak si se měla
noc se nám aspoň tak nepovleče
[zpět]

souznění

olga neřoldová/tomáš neřold

moje vina, tvoje vina
málo vína
nebude, nebude nic

venku svítá
je mi zima
dej mi ruku
a pojď ke mně blíž

(někdy je něha bezedná
dál nic třeba ať není
mýlí se tma, já rozeznám
kolik máš řas a slaně že voníš)

ref
nebe půl i slzy
co padaj dál
já v očích tvých to vídám
nebudu se ptát

dlaně horkou tmou
ať bloudí dál
co nenajdou, to hádám
všechno má se stát

moje vina, tvoje vina
polovina
nebude, nebude víc

léto končí
zas je zima
zavři oči
a hlavu dej blíž
[zpět]

stínohra

tomáš kutnar

tvůj stín se na zdi mihotá
ta chvíle je vzácná
nebudu sám
tak si ten večer s tebou vychutnám

v konvici voda klokotá
pára vzhůru stoupá
čajový list
ten dá se i ve světle svíčky číst

ref
šálek lahodnýho čaje
večerní pozdrav z ráje
co ti přináším
večer podle mýho gusta
když přes noc můžeš zůstat
rád ti vyhovím

už je to doba vzdálená
ty jsi mi stále víc blízká
doma tě mám
ve dne tvůj hlas v noci tvůj dech poslouchám

jsi moje duše spřízněná
a konvice píská
ze stínů dvou
se stane jeden a ne náhodou

ref
šálek lahodnýho čaje
večerní pozdrav z ráje
co ti přináším
(pro tebe) mám v duši hodně místa
ta moje do tvé vrůstá
rád ti vyhovím
[zpět]

temná místa

tomáš kutnar

když temná místa svojí duše odhalím
jak masochista je chci znát
pak si buď jistá, před tebou je utajím
to abys mohla klidně spát

je to síla, co tam všechno zahnívá
jak se to jenom mohlo stát
jen prach a špína na rukou mi ulpívá
měl jsem ten úklid radši vzdát

je to síla, co tam všechno zahnívá
jak se to jenom mohlo stát
jen prach a špína kam se oko podívá
měl jsem ten úklid radši vzdát
[zpět]

večery pod lampou

olga neřoldová/pavel šmerda

sám pod starou lampou
stojím už dlouhou chvíli
čekám a hledím černou tmou
jak déšť opouští síly

to se jen mě může stát
tohle se jen může stát

stojím s kyticí růží
a utápím pohled v kalužích
čekám a vzhlížím k hodinám
zabíjím dlouhou chvíli

to se jen mě může stát
tohle se jen může stát

sám pod starou lampou
každý večer postávám
měl jsem se slečnou Hankou
schůzku občas jí potkávám

stojím pod starou lampou
a žádná obět v okolí
hlavně ať někdo přijde
myslím, že snesu cokoli

to se jen mě může stát
tohle se jen může stát
se slečnou Hankou,
se slečnou Terezou,
Boženou,
Koženou
Justínou
………
Brunhildou
[zpět]

západ slunce

robert rabas/paul verlaine v překladu Františka Hrubína

západ, který plane,
luhy rozvíjí
v růže obetkané
melancholií

srdce zkolébané
melancholií
západ, který plane,
sladce opíjí

na ruměném moři
z červánků a pěn
přeludně se noří
divuplný sen,

ze snů sen se noří
jako pěna z pěn
nežli zhasne den
na ruměném moři
[zpět]

zimní blues

tomáš kutnar

svítá, příroda se probouzí
jen měsíc půjde spát
dávno byl tu Martin na koni
a nezůstal tu stát

svítá, na pláně se snáší sníh
je jak hebká peřina
fouká, sníh žene to po pláních
měsíc už usíná

slyšíš jenom vlastní dech
co na vousech namrzá
bílou pláň svou stopou přepůlíš
a jízda začíná

mysl čistou, na duši klid
všechno, jak má být
odraz, potom skluz
tak zní tichem zimní blues

cítíš se opravdu svobodný
jak pták, co z lesa vzlít
zítra, až ráno se rozední
chceš ten pocit znovu mít

mysl čistou, na duši klid
všechno tak, jak to má být
odraz, potom skluz
tak zní tichem zimní blues

svítá, na pláně se snáší sníh
svítá …
svítá …
[zpět]

zuzance

tomáš kutnar

vlahé slunce ozáří tvojí malou tvář
kterou jeho svitu nastavíš
i podzim umí hřát
když se vyčasí
až psi radostí vrtěj ocasy

stojím ani nedutám, jen si užívám
chvíli, co se často nevrací
chci tu s tebou stát
s hlavou v oblacích
pak jako blázen po zahradě

ref
tančím samou radostí
zpívám, co mi stačí ke štěstí
zpívám, co víc si můžu přát
snad abys mě měla ráda
a já ti moh´ v noci záda hřát

sotva dechu popadám, když zastavím
tobě však můj rytmus nesedí
tak zase budu sám
jako tolikrát
slyším obehranou píseň hrát

zoufám, strádám, rány počítám
kolik je jich nikdo nezjistí
chci tu s Tebou stát
s hlavou v oblacích
pak zas jako blázen po zahradě

ref
tančím samou bolestí
zpívám, co mi chybí ke štěstí
zpívám, co bych si chtěl přát
aby si mě měla ráda
a já ti moh´ v noci záda hřát

tančím plný bolestí
zpívám, co mi chybí ke štěstí
zpívám, že si můžu nechat zdát
že bys mě kdy měla ráda
a já ti moh´ v noci záda hřát
[zpět]