z minulosti

I.
Předchůdcem kapely Runway byla kapela Elrond, založená v roce 1990, tedy ještě v našich gymnaziálních letech. Členy kapely byli výhradně spolužáci z jediné třídy. V této fázi hrála kapela ve složení Petr Maťa (sólová kytara), Honza Hesoun (kytara, zpěv), Tomáš Kutnar (baskytara, zpěv) a Láďa Pavlík (bicí).



Asi po půl roce došlo k výměně na postu bubeníka, který obsadil Honza Hesoun, a na doprovodnou kytaru začal hrát Radim Ventura, další spolužák ze třídy. Láďa věnoval nadále svůj čas sportu a tanci.

V této době jsme hráli výhradně písničky Beatles (většinou v jednohlasé verzi) a postupně objevovali základy hry na nástroje. Hrát se učíme ostatně dodnes. V tomto složení jsme odehráli mimo jiné koncert na maturitním plese.



Jelikož tehdy ještě nebylo jméno krále elfů zvolené jako název kapely obecně známé a jen málokdo mu po prvním vyslovení správně rozuměl, rozhodli jsme se (a byl to Radimův nápad) název změnit na RUNWAY. Stalo se tak asi v roce 1991. Postupně jsme nesměle zkoušeli vlastní písničky (mezi první patří „Možná si sedni“ a „Rezavá vana“ a pomalu opouštěli převzatý repertoár. Z této doby rovněž pocházejí první nekoncertní nahrávky natočené v klubu Prosek. V této době jsme hráli výhradně písničky Beatles (většinou v jednohlasé verzi) a postupně objevovali základy hry na nástroje. Hrát se učíme ostatně dodnes. V tomto složení kapela odehrála mimo jiné koncert na maturitním plese.

II.
Na podzim roku 1992 do kapely jako zpěvák přibyl Martin Pergler. Nejen jeho vlivem jsme trochu „přitvrdili“ a pokoušeli se hrát bigbít.

III.
V roce 1994 kapelu současně opustili Martin Pergler i Radim Ventura. Radim se ale stal na dlouhé roky naším zvukovým technikem, častým zvukařem našich koncertů a nahrávek. Nějakou dobu jsme se pokoušeli hrát jen ve třech (kytara, basa, bicí) a zaplnit mezeru po druhé kytaře.



Bylo zjevné, že potřebujeme posílit a hledali jsme způsob, jak a kým obohatit zvuk kapely.

IV.
Na jednom koncertě v roce 1995 jsme oslovili saxofonistu a klarinetistu Roberta Rabase a ten se stal čtvrtým členem kapely.

V.
Po čase právě Robert přišel s tím, že kapele chybí piano, a na počátku roku 1997 přivedl Olgu Neřoldovou (tehdy Kysilkovou). Zvuk kapely i její nejen hudební tvář se tím zásadně změnily. Dostatečně to dokládají například písničky „Nádraží“ a „Schizo“, které Olga napsala, a které hrajeme dodnes.

VI.
Ještě v roce 1997 se šestým členem stal Pavel Šmerda, náš dávný kamarád, kytarista a zpěvák spřízněných kapel (za všechny „Cesta zpátky“) a koneckonců i člověk, který nám kdysi dal první impuls k založení kapely.



Za dva roky poměrně intenzivního hraní vzniklo mnoho písniček, z nichž některé tvoří dodnes náš koncertní repertoár. Poprvé v písničkách zněly skutečné dvojhlasy (například „Duše cikání“, „Koťata“), a akustická kytara. V důsledku zahraničních studijních pobytů kytaristy Petra jsme odehráli i několik víceméně akustických koncertů.



Sami jsme si také nahráli první demo. Toto obecně velmi plodné období uzavřel koncert v klubu na Opatově v červnu 2000. Kapelu pro nedostatek času způsobený souběžným hraním v další kapele opustil Pavel Šmerda. Ve stejnou dobu odešel z Runwaye i Robert Rabas.

VII.
Bylo nám jasné, že musíme sehnat saxofonistu. Nového člena Udo Müllera, německého studenta žijícího v Praze, přivedla Olga. Jeho přínos byl zjevný i uchu laika. Udův pobyt v Praze byl bohužel omezen jeho studiem a v létě 2002 se vrátil do Německa. Dva roky s Udem reprezentuje nahrávka z klubu u Vojáka z prosince 2001 a zejména CD „Zblízka“ nahrané těsně před jeho odjezdem (a den před příchodem povodně na Invalidovnu, kde jsme tehdy zkoušeli).

VIII.
Většinu roku 2002 jsme i v důsledku několikaměsíčních zahraničních pobytů Petra a Olgy přešlapovali na místě. Na konci roku 2003 nás po společném koncertě oslovil Honza Rýdl, saxofonista a flétnista spřízněné kapely Akce Z (dříve Veverky v depresi). Jelikož oproti předcházejícím společným koncertům postrádal v písničkách dříve přítomný saxofon, projevil zájem s námi hrát. Vytrhl nám příslovečný trn z paty a kapela dostala nový (jazzový) impuls. V jeho osobě jsme navíc získali nejen saxofonistu a flétnistu, ale i zvukaře, autora a příležitostného kytaristu. Našemu stylu jsme začali říkat čistokrevný, nefalšovaný sypaný TEAJAZZROCK. V březnu 2006 jsme v hospodě Na Slamníku odehráli více než dvouhodinový koncert k 15 letům kapely, při kterém byly jednorázově oživeny některé staré a již dlouho nehrané písně. Původní plán přizvat jako hosty všechny bývalé členy se postupně drobil až ztratil smysl a nebyl realizován.



Trvalejší připomínkou je CD „ 15 let“ obsahující staré, nikde nezveřejněné písničky ve formě různých koncertních a „studiových nahrávek“ a obsahuje i dvě tehdejší novinky.



c

IX.
Na září roku 2006 kapelu z důvodu několikaletého zahraničního pracovního pobytu opustil jeden ze zakládajících členů Petr Maťa. Jelikož jsme si kapelu bez kytary neuměli představit, podali jsme inzerát a podzim trávili hledáním nového spoluhráče. Na konci roku se naším kytaristou stal Vojta Novák, kytarista jazzových postupů i zvuků, mladá krev. Svým odlišným přístupem obohatil hotové i vznikající písničky a brzy přinesl i vlastní kusy („Večerníček“ a „Neználek“). Naneštěstí ho ke konci roku 2007 začal sužovat zánět šlach na obou zápěstích, a tak začala dlouhá, do dnešních dní neskončená léčba bránící mu hře na kytaru.

X.
V létě roku 2007 se po sedmi (!) letech na místo zpěváka a druhého kytaristy vrátil Pavel Šmerda. Zdálo se to být předzvěstí lepších časů. Z plánů na oživení některých nedotažených písniček z dávných dob, dvojhlasů, a využití jeho autorského, aranžérského, pěveckého, instrumentálního a charismatického potenciálu však nakonec nezbylo mnoho hmatatelného. V šestičlenné sestavě jsme odehráli jediný koncert na svatbě zakládacího člena a dlouholetého kytaristy Petra Maťi.







Na přelomu roku (tedy ve stejné době, kdy začíná i absence Vojty) se Pavel z osobních důvodů přestal účastnit kapelního života. Pavel se na jaře roku 2008 ještě na několik měsíců vrací do kapelního dění, ale před létem odchází definitivně. Rok 2007 i část roku 2008 jsme tedy spíš než vzniku nových písniček věnovali změnám a obohacováním těch stávajících v měnícím se obsazení. Pavlovy představy a rozpracované písničky zůstaly nedokončené. Pozitivem jeho krátkého návratu bylo „otevření obzorů“ a zjištění, že spíš než na posilu zvenku musíme a můžeme spoléhat jen sami na sebe.

XI.
V únoru 2008 se Olga stala šťastnou matkou syna Mikuláše. Poslední zkoušky před porodem se konaly u ní doma a Mikulka tak některé nové písničky slyšel dříve než ostatní. Ke kapelním zkouškám se Olga navrátila už před létem (!), a to na víkendovém soustředění na chalupě. Přes velké časové vytížení všech členů se nám přes léto a podzim podařilo dát dohromady čtveřici nových písniček („Rozprávění“, „Dvacetdvojka“, „Novoroční“ a „Letní slaměná“), a představit je na koncertě na konci roku. Do dalšího roku jsme hleděli s plánem nahrát vlastními silami nové CD, a co nejvíc koncertovat a zkoušet.

XII.
A to se podařilo. Rok 2009 jsme zasvětili hlavně nahrání nového CD, které dostalo název „Rozprávění“. Společné nahrávání všech nástrojů proběhlo na přelomu února a března, do června jsme po večerech dohráli zpěvy a perkuse. Přes léto pak probíhalo míchání, drobné opravy a doplnění a řešení grafické stránky. CD jsme pokřtili sypaným čajem 30.10.2009 v Paláci Akropolis. Víc informací k samotnému CD lze nalézt v jeho bookletu a ukázky si můžete poslechnout v sekci Hudba. Podařilo se nám odehrát víc koncertů než dřív. Červnový koncert v Říčních lázních v Radotíně pod širým nebem



a říjnový v Paláci Akropolis v rámci soutěže projektu Future-line určitě vybočily z řady našich obvyklých míst k hraní. V neposlední řadě jsme konečně uvedli v život tyto webové stránky. Po předchozích změnách v obsazení byl rok 2009 naprosto stabilní, žádné odchody ani příchody se nekonaly. Bohužel ani Vojta se k aktivnímu hraní s námi nevrátil.