aktuality:

doporučujeme

poslouchat hudbu a pít čaj

15.1.2012

Co k tomu poslechu: (pro změnu od Tomáše)

Jazz Efterrätt – Festival is the Best (2006)
Vřele doporučuji k poslechu toto a nejen toto album české stále ještě mladé kapely na pomezí jazzu, soulu a funku. Má to šťávu, nápady i instrumentální kvality.

Kings of Convenience- Quiet is the New Loud (2001), Riot On An Empty Street (2004), Declaration of Dependence (2009)
Norská dvojice mladíků se španělkami :-) evokující po hudební stránce první desky Simona s Garfunkelem si zaslouží pozornost toho, kdo ocení „hudbu ticha“, akustické zvuky, nápadité melodie a dvojhlasy. Všechna CD mi sice splývají v jediné, ale to není na škodu.

Tracy Chapman - Let it Rain (2003), Our Bright Future (2008)
Tato americká folkrocková písničkářka ani na počátku nového tisíciletí neztratila nic ze svého kouzla. Obě desky sázejí rovněž na tišší aranže.

Diana Krall – Girl in the Other Room (2004)
Kanadská jazzová pianistka a zpěvačka proslula svým podání jazzových kusů jiných autorů a zejména nezaměnitelným sametovým hlasem. Na této desce netypicky představuje převážně vlastní písně doplněné o několik kusů z dílen popových kolegů. Vysokou úroveň ale mají všechny její nahrávky, ať již v triu, kvartetu nebo doplněné o smyčcový orchestr.

Hm… - Klukoviny (2011)
Tato česká multižánrová kapela po výtečných deskách „To by mohlo být zajímavé“, „Oběd“ a „Plán na zimu“ dospěla do životní fáze, kdy počet vlastních dětí nemohl neovlivnit jejich pohled na svět i jejich tvorbu. Jejich čerstvá deska obsahuje zhudebněné básničky pro děti od klasiků české poezie doplněné o několik autorských příspěvků. Zachovávají si nápaditost a vtip jejich předcházející tvorby a současně podle mého patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy pro děti vzniklo. Zn. testováno na dětech.

Robert Křesťan – 1775 básní Emily Dickensonové (2002)
Pokud máte Roberta Křesťana uloženého jen ve škatulce bluegrass a country pak by Vás tato deska mohla příjemně překvapit. Je to sólové album výborného zpěváka, autora s výbornými texty, které za pomoci kapely tvořenou prakticky celou Druhou Trávou, basákem Jurajem Griglákem a bubeníkem Milošem Dvořáčkem a dalšími hosty, které zasahuje do více žánrů, jen ne do výše uvedené škatulky. Vřele doporučuji Vaší pozornosti

Janis Joplin – Pearl (1971)
Na závěr trochu z klasické „povinné četby“. Nejedná se samozřejmě o žádný objev, spíš jen o připomenutí, že ani po 40 letech od smrti této fantastické zpěvačky neztratilo její poslední album nic ze svého kouzla. Tak se nechte znovu okouzlit.


Jazz Q – Symbiosis (1974)
I v tomto případě, jde o připomenutí, že i u nás na počátku sedmdesátých let mohla shodou šťastných okolností vzniknout hudba, která snesla nejpřísnější kriteria a i dnes při jejím poslechu běhá mráz po zádech. Fender piano Martina Kratochvíla, baskytara Vladimíra Padrůňka, zpěv Joan Duggan patří podle mého k tomu nejlepšímu, co u nás v sedmdesátých letech vzniklo.

Starší doporučení

Manu Katché – Playground (2007), Third Round (2010)
Francouzský bubeník, vyhledávaný „doprovázeč“ hvězd první velikosti různých hudebních žánrů a proslavený především dlouholetou spoluprací s Peterem Gabrielem a Stingem představuje na jazzovém labelu ECM výhradně své jemné kompozice. Výsledek by neměl uniknout těm, kdo neposlouchají muziku jen jako kulisu nebo v autě (tam považuji toto album za vysloveně nebezpečné), ale soustředěně se sluchátky na uších dokořán otevřených. Jako autora ho pro naši kapelu objevil Honza Hesoun.

The Flecktones - Little Worlds (2003)
Parta mágů kolem banjisty Bély Flecka ve vrcholné formě připravila pro své fanoušky opulentní 3 CD hostinu, na které s neopakovatelnou přirozeností a virtuozitou míchají za pomoci hostů zvučných jmen nejrůznější styly a vlivy. Ty nejlepší kousky byly vydány jako album Ten From Little Worlds (viz profil Honzy Rýdla).

John Mayer - Where The Light Is – Live In Los Angeles (2008)
Americký bluessrockový kytarista a zpěvák John Mayer v rámci jediného koncertu postupně představil všechny polohy svého talentu. Koncert začíná akustickým setem, přechází v bluesrockové trio a vrcholí s velkou poprockovou kapelou. Pop jak má být. Vedle ale nešlápnete s žádnou jeho deskou (např. Continuum z roku 2006). Proč něco takového neslyším v rádiu?

Ondřej Pivec Organic Quartet – Don´t Have Ideas (2005), Never Enough (2007), Overseason (2008)
Stále ještě mladý hráč na hammondy Ondřej Pivec již několik let zraje ve výraznou postavu českého moderního jazzu. První dvě desky jeho kapely Organic Quartet, ale i další jeho počiny a spolupráce s kolegy z oboru, rozhodně stojí za poslech.

Tomáš Liška – Invisible World (2009)
Tomáš Liška nahrál desku svých autorských skladeb, na kterých se rafinovaně a jemně prolétá jeho kontrabas s akustickou kytarou Davida Dorůžky a bandoneonem (druh tahací harmoniky) Daniela di Bonaventury.

Vladimír Mišík a Etc.. – Ztracený podzim (2010)
Na posledním albu Vladimír Mišík a jeho kapela prokazují, že i v „důchodovém věku“ drží prapor českého bigbítu stále velmi vysoko. Podle mého není v našich krajích nikdo jiný, kdo by za sebou nechal tak výraznou a vyrovnanou stopu od legendárního Kuřete v hodinkách, přes výbornou řadu desek od 90. let až po aktuální desku. Sobecky mu popřejme pevné zdraví, ať nám „Legenda“ dlouho vydrží.

Joan Armatrading – Joan Armatrading (1976), Show Some Emotion (1977), To The Limit (1978)
Anglická kytaristka, autorka a zpěvačka Joan Armatrading vás na třech deskách ze 70. let okamžitě upoutá jak svým krásným hlasem a výrazem, tak silnými neotřelými písničkami s vlivem folku, rocku a reagge (narodila se v Karibiku). Pokud se nepletu, tak pro mě tuto dámu objevil Honza Rýdl, a za to mu patří můj dík.

Eternal seekers (2008)
Beáta Hlavenkové, Lenka Dusilová a Clarinet Factory stvořili velmi citlivou a vybroušenou desku na pomezí jazzu, folku a klasiky, která by neměla uniknout Vaší soustředěné pozornosti.

Garcia „Woven Ways“ (2007)
Zpěvačka Kateřina Garcia ze zaniklé kapely Dún an doras se spojila s banjistou Lubošem Malinou (dlouholetým spoluhráčem Roberta Křesťana) a hybnou rytmikou a vznikla chytlavá směs „keltských“ písniček. Jediné CD, které jsem kdy koupil přilákán jeho produkcí z prodejny na ulici.

Ondřej Konrád & Gumbo „Aspoň jednu krásu světa“ (2008)
První sólové album hráče na harmoniku a zpěváka Ondřeje Konráda a jeho o generaci mladších spoluhráčů nabízí bluesové a jiné písně, kterých se jen tak nezbavíte.

Marta Töpferová – „La Marea“ (2005)
Při poslechu tohoto CD bez doprovodných fotografií neuvěříte, že tu krásnou „latinu“ nezpívá postarší kubánka ale mladá dáma s českými kořeny, co se prosadila za oceánem.

Jamie Cullum – „Pointless Nostalgic“ (2002), „Twentysomething“ (2003)
Klavírista a zpěvák Jamie Cullum jen těsně po dvacítce na svém druhém a třetím albu ukazuje, že i velmi staré jazzové písně lze bez podbízení podat způsobem, který neurazí staromilce a může oslovit i širší publikum. S dalšími alby sice pomalu směřuje od jazzu k popu, ale než tam dorazí, je toho hodně, co obdivovat.